Blízký východ je území, o které se USA zajímá již od padesátých let, kdy zde vznikl stát Izrael. Současně začalo být jasné, že se ropa stane základní surovinou 20. století. USA se tedy, stejně jako ve střední a jižní Americe, pokusila získat nejprve svůj politický a krátce na to i ekonomický vliv. V rámci studené války spolu se Sovětským svazem posílali zbraně a peníze monarchistickým a totalitním režimům (Saúdská Arábie, Afghánistán, Irák) a finančně podporovali polodemokratické vlády (Egypt). Touto politikou zejména USA postupně získali ohromný vliv nad celým blízkovýchodním regionem a zároveň výrazně zapříčinili zakonzervování středověkého rozvrstvení společnosti, jehož nejzhoubnějším důsledkem je nynější extrémní sociální nerovnost, hlavní původce dnešních problémů.
Platí známá pravda: Tam, kde lidé žijí v bídě, se tradičně daří radikálním ideologiím. Asi ani nemá smysl pochybovat o bohatství, které se v arabských státech vyskytuje. Jediný problém je to, že si ho užívá maximálně 5 procent obyvatelstva, zatímco dalších 40 žije pod hranicí chudoby. Jedním z důkazů toho, že na blízkém východě peníze skutečně jsou, je i počet teroristů a organizací v tomto regionu. Je vysoce pravděpodobné, že tu probíhá praní špinavých peněz ve velkém a jde o velmi dobrý byznys.
Je pochopitelné, že většina obyvatelstva blízkovýchodních států toto vměšování USA nikdy neodpustila a považuje je za hlavního strůjce své bídy. Nelze se ani divit tomu, že Arabové začali volit strany jako Hammás, které jsou kromě své protizápadní rétoriky přitažliví zejména orientací na vzdělání a lepší sociální síť. Vtipným vyvrcholením této neúspěšné zahraniční politiky budiž fakt, že Usáma bin Ládin a stovky dalších afghánských bojovníků byli během války o Afghánistán v 80. letech vycvičeni elitními složkami CIA, aby o dvacet let později provedli největší teroristický útok všech dob.
Roku 2001 tedy vstoupil západní svět do tzv. Války proti terorismu. Pojďme si ve zkratce zrekapitulovat, co těchto šest let světu přineslo. Kromě znovuzvolení George W. Bushe na postu amerického prezidenta a proinvestování milionů dolarů ve zbrojním průmyslu, si Američané v Iráku zajistili především významné zásoby ropy. Afghánistán se pak svým osvoboditelům odvděčí důležitým ropovodem spojujícím Jihovýchodní Asii a oblast Perského zálivu. Obyčejným Američanům však tato válka klidnější spánek neumožnila. Naopak, vzala jim významnou část jejich občanských práv a svobod (viz Patriot act). Situace na blízkém východě se od roku 2001 razantně zhoršila. Zemřelo minimálně 10 000 nevinných civilistů a především Irák se propadl do naprostého chaosu, podobného snad jen občanské válce. Současně výrazně vzrostl počet a vliv teroristických organizací (Hizballáh) a ve vládách usedli politické subjekty radikalizující se vůči západu (Hammás v Palestině a konzervativní strana v Íránu). Zde chci podotknout, že si rozhodně nedělám iluze o náboženském přesvědčení lídrů těchto politických stran, je mi totiž jasné, že stejně jako všude na světě i zde nejde o víru a ideje, ale jako vždy pouze a jenom o osobní prospěch a moc.
ŘÍKÁM TEDY NE VÁLCE PROTI TERORISMU, PŘI KTERÉ UMÍRAJÍ TISÍCE NEVINNÝCH LIDÍ. NE TAKOVÉ VÁLCE, PŘI KTERÉ PŘICHÁZÍME O SVÁ PRÁVA POD LÍBIVOU ILUZÍ VĚTŠÍ BEZPEČNOSTI. NE TAKOVÉ VÁLCE, NA KTERÉ VYDĚLÁVAJÍ POUZE VLÁDY A TERORISTICKÉ ORGANIZACE. TATO VÁLKA SVĚTU NEPŘINESLA ŽÁDNÁ VÍTĚZSTVÍ, POUZE PROHRY. JE NEMOŽNÉ HASIT OHEŇ BENZINEM, MĚLI BYCHOM ZKUSIT VODU.